K vodě

Karel Plíhal

1:Až mě jAednou pEustíš k vAodě, tak ti Easi vHyhovEím,
budu mHmávat nF#ma ty lHmodě s rH7ozvinEutým plHachtovEím,
dáš mi čHmaje dF#mo termDoskAy, kousek chlDeba k svEačinF#mě, E 
a vydAám se jEen tak, bAosky, pF#mo zelHmený hlEadinAě.E  A 
2:Po hladině jde se těžce skromným i těm chvástavým,
na nejbližší rovnoběžce ňákou loď si zastavím,
nech si svoje tklivý plky, rozděl věci na půlky,
potkám pravý mořský vlky, pravý mořský Karkulky.
3:Přijde bouře, strhne stěžně, ťažko bude tej noci,
až na zádech mě ke dnu něžně snesou rejnoci,
v tu ránu už budu v Pánu, věčný spánek na víčkách,
proto v Tichém oceánu choďte, prosím, po špičkách.
4:Až mě jednou pustíš k vodě, tak ti asi vyhovím,
budu mávat na ty lodě s rozvinutým plachtovím,
když se s koňma dlouho oře, zpravidla jsou znaveni,
co dál říci - snad jen moře-město-kuře-stavení.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:58:58.219+00:00
Výsledky hledání: